Červen 2017

Láska

15. června 2017 v 23:13 | Mirek |  Věci se dějou
"Je starej, vůbec se mi nelíbí, ale chci ho."
"Vůbec se mi nelíbí, ale chci ji."
To je láska.
To je příběh.
Náš.

"Miluju ji, ale nechci ji."
"Miluji ho, ale nechci ho."
To je život.
Náš.
Bože, proč jsme takový .....

SMS

15. června 2017 v 23:09 | Mirek |  Věci se dějou
"Co chceš?"
"Co chceš Ty?"
"Nejdřív mi odpověz."
"Ptala jsi se první, tak mi odpověz Ty."
"Chci to, co Ty."
"Hm."
"Udělej, co chceš."
"Ano, jistě."
"Jak jinak."
"Ano, miláčku."
"Je to pro Tebe v pořádku?"
"Jj."
"Proč tak stroze?"
"Je to výstižný."
"Hm."

Oba máme SMS neomezeně. Akorát, že nevím, co jsem chtěl.

Babylon

15. června 2017 v 22:58 | Mirek |  Věci se dějou
Někde hluboko ve sklepeních mého mozku, pod nánosy celoživotního prachu, v nekonečných regálech, označených "Nepotřebné a zbytečné školní znalosti", leží někde rovnicí o dvou neznámých a vzorcem tetrachloridu sodného střípek o zmatení.
O zmatení jazyků. A byla katastrofa.
Něco chybělo. Povídání. Čuměli na sebe a nechápali. Sebe jo, ostatní ne.
Tiskovej mluvka. Kdyby měli. Prdlajs. Noviny tiskli dlátem a tehdejší žurnalista stěží stihl pár reportáží za život.
"Miláčku, pojď si povídat." Už? Ještě? Zase? Potřeba povídat je stálá. "Co ti je?" "Nic." Nechápe, jak mi může být nic. "Ty mi to neřekneš?" Nemám co, miláčku. "Nemluvíš se mnou?" Mluvím, vlastně ne, když mlčím. Nemám odpověď na téma. A problém je tady.
"Na co myslíš?" "Na nic." Jsem vypnutej, v klídku a pohodě. Nechápe, že na nic nemyslím. "Na něco myslet musíš." Nemusím "Myslím, že myslíš."
Začínám přemýšlet, do který půlky jí kousnu.Chtělo by to tiskovýho mluvku nebo aspoň osobního. "Obrať se na mého tiskovýho mluvčí." "Ty nějakýho máš?" "Nemám." "Tak jak .........." (redakčně zkráceno). Akademicky vzato, tiskovýho mluvčí mám, ale to jí říct nemůžu. Chtěla by vědět, kdo to je. a byl by problém. Projev, debata, diskuze. O tom, že nemluvím.
Přemýšlím, proč si myslí, že na něco myslím. Hmm, už má vlastně pravdu. Ano, miláčku MYSLÍM.