Květen 2017

Jana

14. května 2017 v 5:55 | Mirek |  Lidi okolo
Kamarádka, holka, jakých je málo. Pomáhá nám hlavně s odvozem haraburdí. Docela věřím tomu, že by tu káru odtáhla na smeťák i bez auta. Dříč. Taky tancuje, no, to bych nedal.

Babička

13. května 2017 v 9:38 | Mirek |  Lidi okolo
88 let, v mládí vášnivá motorkářka (jedna z mála v republice), každý měsíc pravidelně ke kadeřníkovi, na kosmetiku, manikůru a bůhvíco dalšího s sebou ženský provádějí. V pohodě si dá nohu za krk (!!!), oblíbená hláška: "Nemám hlad, dneska jsem málo dělala." Vizoura z láhve, čokoládu po kilech ..... Co dodat, dáma která by měla být zapsána v červené knize ohrožených druhů. Nenávratně ubývají, škoda ...

Anička

13. května 2017 v 9:35 | Mirek |  Lidi okolo
Manželka, tedy byla. Vlastně ještě je, ale nebude. "Odcházím." "Zůstaň." "Miluju Tě, ale nemůžu s tebou žít." "Zůstaň" "Ne, odejdu." Pečlivě a spravedlivě rozděluje majetek: "Tenhle nábytek mě, tenhle tobě, pět kilo mouky mě, pět tobě, troje okurky .... ." U toho fakt být nemusím. Klíče na stole na výročí svatby.
  • "Podáš návrh na rozvod sama?" "Podám." Nepodala. Tak ho podám sám. "Podepíšeš mi to?" "Podepíšu." Nepodepsala. "Kdybys ještě jednou přišel ....." "Kdyby sis nenašel ........." " ....... tak bych zůstala." Jo, jasně, s klíčema na stole a okurkama v autobusu.
  • Kdo nás znal, nechápe, já nechápu, ona asi taky ne.
  • Občas se vidíme, v klidu, ona neví co chce, já vím, co nechci.

Budějice - Zliv

13. května 2017 v 9:32 | Mirek |  Věci se dějou
Celý život Budějičák, hrdý na své město, rozhodnutý se z něj nehnout. Rozhodně ne do Zlivi. Denně nebo skoro denně se kroutím s autem cestou okolo rybníků. Tu snad projektoval nějakej Kelt, co tu prý kdysi žil - podle hesla "Tím stromem neprojedem, tak ho objedem" Je fakt, že dva koně se tam nejspíš vyhly. Dneska může jenom magora napadnout, že tam napasuje cyklostezku za asi 35 melounů.

Začátek je na konci toho, co bylo

13. května 2017 v 9:12 | Mirek |  Prostě úvod
  • Bylo, nebylo ..... Ne, pohádku fakt psát nechci. Bylo mi šedesát a světe div se, nic se neudálo, nic se nezměnilo, tak nějak jsem to zaregistroval, prostě jsem to vzal na vědomí.
  • Manželka se odstěhovala - taky jsem to zaregistroval, nakonec i vzal na vědomí, tady se přece jenom něco změnilo.
  • Zamiloval jsem se, to už zahřmělo, moc se změnilo, něco dost, něco hodně a zbytek úplně.
  • Rekonstrukce baráku - přistupuju na verzi, že jsem si to vymyslel sám, vlastně jo, jsem stavař nebo jsem kdysi byl. Nikdy jsem nechtěl barák, nikdy jsem si ho nechtěl postavit, šedesátka je nejspíš nejlepší věk s tím začít.
  • Příběh začíná, on už tak trochu začal, mix lidí, plánů, myšlenek, náhod ... Má místo, děj a hlavně pár lidí, kterí jsou důležití. Jejich postavy naznačím, jména některých změním, stejně se poznají.

Kdo, proč a co

13. května 2017 v 9:03 | Mirek |  Prostě úvod

Jmenuju se Mirek, je mi čerstvě šedesát a zdaleka jsem ještě neudělal všechno, co chci.

Pustit se v šedesáti letech do života a kompletně ho změnit se zdá poněkud šílené. Ono to taky šílené je.