Láska

15. června 2017 v 23:13 | Mirek |  Věci se dějou
"Je starej, vůbec se mi nelíbí, ale chci ho."
"Vůbec se mi nelíbí, ale chci ji."
To je láska.
To je příběh.
Náš.

"Miluju ji, ale nechci ji."
"Miluji ho, ale nechci ho."
To je život.
Náš.
Bože, proč jsme takový .....
 

SMS

15. června 2017 v 23:09 | Mirek |  Věci se dějou
"Co chceš?"
"Co chceš Ty?"
"Nejdřív mi odpověz."
"Ptala jsi se první, tak mi odpověz Ty."
"Chci to, co Ty."
"Hm."
"Udělej, co chceš."
"Ano, jistě."
"Jak jinak."
"Ano, miláčku."
"Je to pro Tebe v pořádku?"
"Jj."
"Proč tak stroze?"
"Je to výstižný."
"Hm."

Oba máme SMS neomezeně. Akorát, že nevím, co jsem chtěl.

Babylon

15. června 2017 v 22:58 | Mirek |  Věci se dějou
Někde hluboko ve sklepeních mého mozku, pod nánosy celoživotního prachu, v nekonečných regálech, označených "Nepotřebné a zbytečné školní znalosti", leží někde rovnicí o dvou neznámých a vzorcem tetrachloridu sodného střípek o zmatení.
O zmatení jazyků. A byla katastrofa.
Něco chybělo. Povídání. Čuměli na sebe a nechápali. Sebe jo, ostatní ne.
Tiskovej mluvka. Kdyby měli. Prdlajs. Noviny tiskli dlátem a tehdejší žurnalista stěží stihl pár reportáží za život.
"Miláčku, pojď si povídat." Už? Ještě? Zase? Potřeba povídat je stálá. "Co ti je?" "Nic." Nechápe, jak mi může být nic. "Ty mi to neřekneš?" Nemám co, miláčku. "Nemluvíš se mnou?" Mluvím, vlastně ne, když mlčím. Nemám odpověď na téma. A problém je tady.
"Na co myslíš?" "Na nic." Jsem vypnutej, v klídku a pohodě. Nechápe, že na nic nemyslím. "Na něco myslet musíš." Nemusím "Myslím, že myslíš."
Začínám přemýšlet, do který půlky jí kousnu.Chtělo by to tiskovýho mluvku nebo aspoň osobního. "Obrať se na mého tiskovýho mluvčí." "Ty nějakýho máš?" "Nemám." "Tak jak .........." (redakčně zkráceno). Akademicky vzato, tiskovýho mluvčí mám, ale to jí říct nemůžu. Chtěla by vědět, kdo to je. a byl by problém. Projev, debata, diskuze. O tom, že nemluvím.
Přemýšlím, proč si myslí, že na něco myslím. Hmm, už má vlastně pravdu. Ano, miláčku MYSLÍM.
 


Sakura

16. května 2017 v 23:18 | Mirek |  Věci se dějou
Evička sází neúnavně. Nepochybně ty zelený věci mají jména, říká mi je, neznám a vzápětí je zapomínám. Jedlý si pamatuju.
Zahradní teorie Velkýho třesku. Nejdřív byl chaos. Pro mě je pořád. Kytkokupy, roje šutráků, Velkej vůz plnej hlíny, Malej drnů. Na zahradě vznikají galaxie. Souhvězdí. Mám chuť napsat soukytčí.
Sakura. Přijela autem, dvoumetrová, Míšovi na klíně. Krásně kvete, růžová záplava. Tu si s Martinou zasadíme sami. V centru našeho vesmíru. Vlastně to je třešeň. Nedá se jíst, ale dá se pod ní v Máji líbat Martina. Neuschne ani jedna z nich. Mácha by čuměl.
Lavička, stoleček, kafíčko. Pod Sakuru keramická miska na kamínky. Z každýho společnýho výletu jeden. A dobrý kamarádi můžou přidat. Stává se ze mne romantik.
Mističku nemáme, kamínky nemáme, čas na výlety nemáme. "Dejte mi ve vesmíru pevný bod a pohnu Zemí", řekl někdo chytrej. Kdyby jste ráno nenašli slunce, podívejte se na druhou stranu, někdo ten bod našel. No, to už je romantický až dost.

Nikdy škrtám ze slovníku

14. května 2017 v 14:13 | Mirek |  Věci se dějou
"Nikdy neřikej nikdy." Blbinka všemi opakovaná, povýšená na svaté pravidlo. Jak na ni koukám, odzadu se čte stejně. Negace negace je tak trochu česká specialita.
Taky mám zásady, některé maličké, některé zásadní. Zásadní zásady, životní. Tady jsou:

NIKDY bych se neodstěhoval z Budějc. Má to logiku - pěkný město, čistý, moje rodiště.
NIKDY si nebudu stavět barák. Má to logiku - jsem stavař a vím, co to obnáší.
NIKDY nebudu bydlet jinde, než v bytovce. Jsem pohodlnej.
NIKDY nebudu bydlet na vesnici. Ani kdyby povyrostla. Velká vesnice je třeba Praha.
NIKDY nebudu vidlák. Proč? Nevím.
NIKDY ve Zlivi ani nepřibrzdím. (No, kecám, párkrát jsem tam byl, dvě z mých žen jsou Mrkvanky)
NIKDY, NIKDY, NIKDY ...........

Žena když řekne "NE", myslí "MOŽNÁ". Když řekne "MOŽNÁ", myslí "ANO". (Tohle musel vymyslet chlap, jasnej a zásadovej, kterej když řekne "NIKDY", tak je to doživotně. Kecy ...

Rekonstruuju barák, což je horší než ho stavět, pozvolna teleportuju z Budějc do Mrkvanova, hrabu se v hlíně, trousím vodu na kytky, zdravím všechny, co potkám (to se ve městě nedělá), už jsem měl oblečený i tepláky

"Kup semínka mrkve a ředkviček." "Ano, miláčku." Tady jsem získal malej bodík, objevil jsem páskovaný semena. Střídavý. Mrkev, ředkvička, mrkev, ředkvička ...... pět mětrů. Pře
dstavuju si Martinku v plné zbroji. Motyčka proklatě nízko, křížem přes prsa pásy ze semínkama, hadí pohled ......

Kropím brambory a dochází mi, že jsem zapoměl koupit vidle. Nutně je potřebuju.

NIKDY nebudu zapomínat koupit vidle.

Je voda hmota?

14. května 2017 v 6:06 | Mirek |  Věci se dějou
  • Asi měsíc zpátky. Registruju, že v okolí vytrvale vyskytují auta EONu. Skupinky hledaču bloumají, jeden nese pětidekovou sondu a ostatní ho morálně podporují. Po spoustě dní zvoní u nás. Ztrácí se zpětná voda z topení. Dlouho. Hodně vody. Teplý. U nás nic. Sucho.
  • Za plotem ještě jedna šachta, u sousedů. "Můžeme u Vás přelezt plot? Oni nás tam nechtějí pustit." Asi vypadám jako magor, kterej je pustí. Nepustím.
  • Další týden výskytu. Babička mobilně hlásí, že už našli. U nás v cestě. Budou kopat. Je čtvrtek před prodlouženým víkendem. Delegace EONu dorazila.
  • "Je to Vaše potrubí" Maník to zkouší. "Ale Vaše voda, platíme tu která přichází, pozemek je taky náš. Pravidla kutání budu určovat já". Má nějaký pindy. "Vy tomu spolku velíte?" "Ne, já to dělám (lopata)." "Super, tak sepíšete postup prací a uvedení do původního stavu. Podepíše to generální ředitel a Vy." Maník odstupuje z vyjednávání. S jeho šéfem to je rychlý. Po víkendu .....
  • "Rozhodli jsme se, že Vám to opravíme zadarmo ..." No to si pište, že zadarmo, je to vaše voděnka. Odjíždějí. Čveřici střídá dvojice. Kopací subdodavatelé. Čech (asi) a Moldavan. Čech je šéf (krumpáč). Ale pohodoví. Na práci až moc.
  • Moldavan drží lopatu nepopsatelným způsobem. Je mi ho docela líto. "Nehaž si to hned před sebe, budeš tam kopat". Rozumí, ale nechápe. Má hlínu rád. Mež skončí, tak se s tou hromadou pomazlí pětkrát.
  • V zemi je šachtička se smyčkou a v ní voda. Štědře vybavená parta má lopatu, krumpáč a mobil. Ostatní si vyžebrají. Zavolají - přivezou sbíječku. Je zbytečná a nepoužitá. Čerpadlo - přijede auto, odborně odhadnou, že to asi bude voda a jedou pro čerpadlo. Zavolají - přijede delegace EONu. "Čerpáme a porád teče voda". "My jsme to ještě nevypnuli." Pohoda, závada odhalena.
  • Kopejte dál kopejte jetě dva metry, ať vyměníme celej kus. Nasranějšího Moldavana jsem ještě neviděl. Vlastně ještě žádnýho. Vykopaná hromada se vrací do koloběhu .....
  • Uříznuto, přivařeno, zaizolováno.
  • Brzy ráno (v devět), doráží Moldavan a kolega krumpáčista. V jedenáct na oběd, v půl třetí odjezd. Babička (88 let) prohlašuje, že by to ta tu dobu zaházela sama. Babičce věřím.
  • Závěrečný epilog: Voda prý mizela od podzimu, několik kubíků denně. Hledali, vodu barvili, chybu našli, ale voda nikde. 6 měsíců = 180 dní krát 1000 litrů (kubík) krát řekněme jenom 2x , to je tedy 360 000 litrů vody. Zmizela a nikdo neví, kde je. Voda je hmota, nemůže zmizet. Může se jenom přeměnit na energiii. Na energii těch, co se tak intenzivně a tak hromadně na akci podíleli.
  • Myslím, že tý vody muselo být víc, daleko víc ...... Zlatá babička.

ALBERT - zápletka

14. května 2017 v 6:05 | Mirek |  Věci se dějou
  • Nižší, nejnižší management. Tvrdej chleba má, jako řidič. Musí znát lidi pod sebou, lidi který tu pracujou, krerý tu ještě pracujou, který přijdou a odejdou, lidi který jako pracujou. Musí znát, proč něco není, vymyslet proč přijatelněji. Organizovat a operativně přeorganizovávat, kalit vodu a pomlouvat. Musí znát, jak lidi rozdělit na několik nepřátelských táborů - lépe se vládne.
  • Pod autobusem jsou na to dvě. A drby se šíří nadsvětelnou rychlostí. "Ta šla marodit schválně, aby mohla dělat střechu."
  • Jmenoval bych je ..... Místo toho si mažu marceládu na rohlík a andrealin mi stoupá.Kdybyste vy pindruše zvedly zadek a nebo aspoň telefon ....
  • Střecha by nejdřív musela sestoupit z výšin, Martině k nohám. Představuju si, jak leze po střeních latích, úporně klade tašku za taškou a za ní babička rovná hřebenáče.
  • Podávám Martině žádost o puštění z řetězu. Zamítnuto. Píšeme výpověď. Schválně. Střecha přece čeká. Třeba mi babička pomůže.

Noha

14. května 2017 v 6:03 | Mirek |  Věci se dějou
Přesněji pravá noha, koleno. Noha mé ženy, koleno mé ženy. Bolí. Následuje řada citátů mé ženy: "To přejde" Už jenom kulhá. "Bolí, do práce musím" Pajdá do práce. "Strašně to bolí, k doktorovi nechci." Pajdá do práce. "Nedojdu domů, přijedeš?" Jedu ... Dvojnásobné koleno. Bolest. "Tak já zajdu k doktorce." Hurá, po týdnu. Cysta, praskla. Google říká, že prasklá plodová voda je o něčem jiném. Aspoň, že porodila neschopenku. Google prorokuje, že nadlouho, žena nesouhlasí. Koleno souhlasí, rozdvojení osobnosti.

ALBERT, úvod do tématu

14. května 2017 v 6:02 | Mirek |  Věci se dějou
  • ALBERT - jméno sluhy z románů. Špatný sluha, ale zato zlý pán. Dům plný sluhů (služek). Nadnárodní řetězec - nějak mi to podsouvá myšlenku na okovy, které svazují nějaký národ. Obchod pod autobusem ( v CB fakt parkujou autobusy nad obchodama).
  • Jak bych napsal motivační dopis na manažerskou pozici v okovech národa? Puberťák se čtyřicetiletou zkušeností, dostatečně otupělý, namyšlený, každou chvilku jinde - takže flexibilní, arogantní, s talentem na krytí podlostí živitele (loajální), neschopný dalšího vývoje (nejsem nebezpečím pro nadřízené) , týmový hráč (tým dělá na mne) .....
  • Kdybych takový byl, veliká šance ......

TEN barák

14. května 2017 v 6:01 | Mirek |  Věci se dějou
Dva baráky, starej a novej. Novej je mladší než já, barák středního věku. Starej je starej. 1890. Dost starej. Mooc starej. Kdysi škola. Kámen, kámen, kámen. Dole zdi tlustý metr, nahoru se zužujou. V tom baráku není rovnej ani paprsek světla. Ani toho, co prosvítá taškama na půdu. Barák plnej tajemství a překvapení. Tajemství co to udělá, až někam klepnu a překvapení že to ještě drží.

Další články


Kam dál